O obci

Geograficky patří obec Ludkovice a osada Pradlisko do oblasti nazývané Luhačovské Zálesí. Občanům slouží mateřská i základní škola prvního stupně, tělocvična, v letních měsících je zase využíván sportovní a kulturní areál pod přehradou. V místní kapli, která byla postavena na začátku 90. let se konají pravidelné bohoslužby. V katastru obce leží vodní nádrž Ludkovická přehrada, která slouží jednak jako zásobárna pitné vody pro blízké okolí a zároveň jako ochrana před povodněmi pro obce ležící na toku Ludkovického potoka.

Obec Ludkovice je malebným místem na Moravě, které kombinuje bohatou historii s žijícím komunitním duchem a krásnou přírodou okolní krajiny v srdci Zlínského kraje a v blízkosti přírodních a kulturních zajímavostí, které utvářejí autentický obraz regionu. Obec se vyznačuje klidným prostředím venkovského života, propojeným s širší infrastrukturou regionu. Rozloha katastru Ludkovice a jeho okolí umožňuje rozmanité venkovské aktivity, od pěších turistických tras až po jízdu na kole podél malebných místních silniček a polních cest.

Ludkovice leží asi 15 km jihovýchodně od krajského města Zlín a přibližně 6 km severozápadně od města Luhačovice. Obec je tvořena dvěma místními částmi (Ludkovice a Pradlisko), které leží na jednom katastrálním území (Ludkovice). Průměrná nadmořská výška obce je 267 m n. m. Intravilánem obou místních částí protéká vodní tok Ludkovický potok, po jehož obou březích se v bezprostřední blízkosti nachází zástavba. V katastru obce leží vodní nádrž Ludkovice, která slouží mimo jiné i jako zásobárna pitné vody pro blízké okolí obce. Ludkovice se nachází ve zvlněné krajině Vizovické vrchoviny, přičemž polovina území obce je zalesněná.

Celková rozloha území činí 1 186,5 ha. V území obce převažuje nezemědělská půda (58,9 %) nad zemědělskou půdou (41,1 %). Ze zemědělské půdy zaujímají největší podíl trvalé travní porosty (50 %), dále orná půda (46,2 %) a minoritní část zemědělské půdy potom tvoří zahrady (3,4 %) a ovocné sady (0,4 %). Přibližně polovinu území obce tvoří lesní pozemky (50,7 %). Ostatní plochy zaujímají 5,1 % rozlohy obce, vodní plochy se rozkládají na 1,8 % celkové plochy a zastavěné plochy a nádvoří představují pouze 1,3 % území obce Ludkovice.

V rámci administrativního systému České republiky patří Ludkovice do okresu a kraje, které spoluvytvářejí odkaz regionální identity. To znamená, že Ludkovice sdílejí hospodářské, kulturní a dopravní projekty s okolními obcemi a městy, a zároveň si udržují své specifické zvyky, jazyk a architekturu, které dávají obci její jedinečný ráz. Důležité je sledovat místní iniciativy, které často vycházejí právě z této vzájemné spolupráce a partnerství s okolím.

Historie Ludkovice sahá hluboko do minulosti a odráží vývoj oblasti kolem Moravy. První písemní zmíňka pochází z roku 1412 (Lytkowicze), kdy patřily ke Světlovu, až po Ludkovice (1872). Název obce byl odvozen od jména Ludek (ves lidí Ludkových). Archeologické nálezy a písemné prameny ukazují, že toto území bylo obydlené již v době středověku a později se zde formovala místní komunita, která své kořeny upevňovala prostřednictvím zemědělství, řemesel a tradic předávaných z generace na generaci. Dřevěné stavby, sakrální objekty a poutní tradice se postupně promítaly do vzhledu obce a do způsobu jejího života.

Smíchání tradičních způsobů života s industrializací a modernizací 19. století ovlivnilo i Ludkovice. Přirozené změny v hospodářství, doprava a komunitní struktury vedly k rozvoji drobného podnikání, obchodu a kultury. Místní kroniky a historické prameny popisují, jak obyvatelé Ludkovice reagovali na tyto změny – zachování některých lidových zvyků, ale zároveň přijímání nových technologií a způsobů organizace práce, které formovaly každodenní život.

Okolí Ludkovice nabízí pestrou krajinu pro pěší turistiku, cyklistiku a pozorování přírody. Louky, lesy a potůčky vytvářejí atmosféru klidného venkovského prostoru, který je ideální pro rodiny s dětmi, stejně jako pro jednotlivce hledající únik od městského ruchu. Místní stezky a turistické cesty umožňují poznávat okolní krajinu, současně podporují environmentální uvědomění a respekt k přírodě.

Region Ludkovice je domovem různých druhů rostlin a zvířat typických pro středomoravskou krajinu. Přírodovědné okruhy a informační tabule často návštěvníkům i místním připomínají význam ochrany biodiverzity a udržitelného hospodaření s krajinným bohatstvím. Pozoruhodné jsou lokální druhy květin, bylin a drobných živočichů, které zaplňují místní ekosystémy a dodávají krajině specifický ráz.

Spolková činnost a dobrovolnické iniciativy hrají významnou roli v životě Ludkovic. Členové místních spolků organizují akce pro děti, mládež i seniory, podporují místní kulturu a historické dědictví a usilují o udržitelnost a rozvoj obce. Takový aktivní veřejný prostor posiluje komunitní identitu a poskytuje prostor pro sdílení zkušeností, znalostí a příběhů, které činí Ludkovice živou a přívětivou komunitou.

Ekonomická situace vychází z kombinace tradičního venkovského hospodaření a moderních služeb. Malé podniky, prodejny, řemeslní firmy a poskytovatelé služeb vytvářejí základ místní ekonomiky a zaměstnanosti. Infrastruktura, školství, zdravotní péče a veřejná zařízení v obci i v okolí podporují kvalitu života obyvatel a usnadňují každodenní činnosti. Lokální projekty zaměřené na rekonstrukce komunikací, zástavbu veřejného prostoru a udržitelnost posilují atraktivitu Ludkovice pro rodiny a podnikatele.

Pradlisko je horská obec a místní část obce Ludkovice v okrese Zlín ve Zlínském kraji. Leží v údolí mezi Zlínem (13 kilometrů) a Luhačovicemi (6 kilometrů). Nachází se v nadmořské výšce 290–337 metrů. Pradlisko na východě hraničí s katastrem obce Podhradí a Pozlovice, na západě s Ludkovicemi, na jihu s Řetechovem a na severu s Provodovem. Vesnice se rozkládá okolo Ludkovického potoka (který se ještě ve třicátých letech 20. století jmenoval Černý potok), nad vodní nádrží Ludkovice a je na území Luhačovského Zálesí, národopisné podoblasti Slovácka.

V osadě se nachází sirovodíkový pramen, o kterém se první zmínil v literatuře František Josef Schwoy1793. Později jej uváděl Heindrich (1835), Pluskal (1847), Schubert (1915). Remeš (1929) uvádí chemické rozbory, vztahující se k sirnému pramenu v Luhačovicích.

Poprvé se Pradlisko připomíná v roce 1594 v Urbáři světlovském. Místní jméno údajně vzniklo z nářečního tvaru „pradlisko“ – místo na potoce kde se pere (prádlo z hradu Starý Světlov, nebo z hradu Rýsov, příp.ovčí vlna). 

Elektrický proud byl do osady zaveden v roce 1942. V letech 1932 až 1946 působil spolek Družina katolických zemědělců. Sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1941 a svou činnost ukončil v roce 1951 (pod obcí Řetechov). Samostatná činnost SDH datuje od roku 1955. Pradlisko má obecní úřad v Ludkovicích, matriku v Luhačovicích, pošta sídlí v Biskupicích. Do roku 1958 patřila osada do farnosti Pozlovice (včetně hřbitova). Od roku 1958 spadá do farnosti Provodov. Mateřská ani základní škola zde není. Zhruba do poloviny 20.století zde fungovaly dva vodní mlýny (Hrbáčkůj a Machalůj), obchod i trafika. Do roku 1977 zde byla v provozu vyhlášená pálenice na ovocné destiláty. V roce 1988 byla dokončena podstatná přestavba hasičské zbrojnice, včetně zřízení společenské místnosti. V roce 1997 byly hasičská zbrojnice a nová zvonička slavnostně vysvěceny. Od roku 2013 se v osadě každoročně koná oblíbené Setkání rodáků.

Pradlisko osvobodila rumunská armáda 2. května 1945. V letech 2009 – 2011 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce silnice (investice v hodnotě 87 milionů korun) z Ludkovic do Provodova přes obec Pradlisko z důvodu zvýšení ochrany zdroje pitné vody – Ludkovické přehrady. V roce 2024 byly v okolí hasičské zbrojnice provedeny terénní úpravy pro zlepšení komfortu při pořádání společenských akcí. V srpnu 2025 byl v horní části osady vybudován vysílač mobilního signálu.

Při sčítání lidu v letech 1850–1872 bylo Pradlisko osadou obce Řetechov. V letech 1872–1924 bylo osadou obce Řetechov-Pradlísko. V letech 1924–1976 bylo znovu osadou obce Řetechov. Od 15. července 1976 do 31. prosince 1979 bylo částí města Luhačovice. Od 1. ledna 1980 je částí obce Ludkovice v okrese Zlín.

Osada Pradlisko spadala od roku 1958 do farnosti Pozlovice. Od tohoto roku byla přifařena do provodovské farnosti, kde se nachází významný poutní kostel zasvěcený Panně Marii Sněžné na Malenisku. Kaplička zde postavena v roce 1735 a roce 1750 byla rozšířena na poutní kostel v barokním stylu. V roce 1958 byl na Malenisku vybudován nový hřbitov.

Nad osadou Pradlisko, směrem k Provodovu se nachází pískovcový lom, místními nazývaný „Skala“, kde se minulém století těžil a opracovával kámen. Pracovalo zde několik „skaláků“ Z Ludkovic a Pradliska. Taky zde byly stroje na drcení kamene. Koncem šedesátých let byl tento lom využit při stavbě Ludkovické přehrady, která byla dokončena v roce 1968. V té době byl v lomu proveden obrovský tzv. „komorový odstřel“, vlivem kterého v některých pradliských domcích poblíž lomu lehce popraskaly zdi.

Názvy místních tratí:  Aleje, Dolní humno, Drašky, Hájek, Hluboká, Horní stráň, Huťka, Jačmeniska, Jarošky, Kopanica, Láz, Lůčky, Lysá, Malíní, Michalky, Na Drahách, Na dudovém kopci, Na močáře, Na rolí, Na rovině, Oberský, Panské, Paseka, Pavlůnov, Podevsů, Pod Petrůňovů, Příčky, Radějůvka, Rajčula, Rýsov, Sirčena, Skalky, Slatiny, Stráně, Strhliny, Studničné, U čerťáka, U Františka, U chat, U jezírek, U kapličky, U myslivecké chaty, U obrázka, U sirčeny, U skaly, Včelínek, V kuchyňách, Záhrušové, Záhumení, Záhumenica, Za humny, Zákopanice, Za potokem, Žleb

Ludkovice – výročí 600 let od první zmínky o obci